Voda ze studny je pro nás symbolem svobody a čistoty. Je naše, je zadarmo a chutná skvěle. Jenže jako studnař vám řeknu jednu věc na rovinu. To, že je voda průzračná a studená, ještě neznamená, že je pitná. V českých studnách narážíme na dva nepřátele, které nevyčicháte ani neuvidíte: bakterie a dusičnany. Pokud se o studnu pravidelně nestaráte, pijete koktejl, který byste v obchodě nekoupili ani jako užitkovou vodu. Pojďme si říct, co se v té hloubce pod vámi vlastně děje.

Dusičnany jsou neviditelný zabiják z polí a septiků

Dusičnany (NO3​) jsou chemické látky, které se do podzemních vod dostávají především díky lidské činnosti. Jsou skvělé pro kukuřici nebo pšenici, ale v lidském těle nadělají paseku. Do vody se dostávají hlavně splachem z okolních polí, ale často je zdrojem i sousedův (nebo váš) netěsný septik nebo žumpa. 

Jaká jsou zdravotní rizika dusičnanů?

Jakmile dusičnany vypijete, v těle se změní na toxické dusitany. V lidském těle se mohou přeměňovat na toxické dusitany. Ty jsou nebezpečné hlavně pro ty nejmenší. Mezi rizikové skupiny patří kojenci do 3 měsíců a těhotné ženy. Tady končí veškerá legrace. Dusitany totiž blokují schopnost krve přenášet kyslík. Dítě se začne doslova dusit zevnitř (tzv. methemoglobinémie). U těhotných žen zvýšená hladina přímo ohrožuje zdravý vývoj plodu.

Limit pro obsah dusičnanů v pitné vodě je stanoven na 50 mg/l. Pro kojence je však doporučena hodnota pod 15 mg/l.  

Bakteriální kontaminace

Bakteriální znečištění je zdaleka nejčastější důvod, proč studna neprojde kontrolou. V terénu vidím pořád to samé: prasklá skruž, netěsnící poklop, staré listí nebo uhynulá havěť na dně.

Pokud laboratoř najde E. coli nebo enterokoky, je to jasný důkaz, že se vám do pitné vody dostaly fekálie (zvířecí nebo lidské). Příznaky nákazy zná každý – křeče v břiše, průjmy, nevolnost a horečky.

Víte, co je ale nejhorší? Lidi si myslí, že do studny nalijí Savo a mají vyřešeno. Jenže to je jako dát si voňavku místo sprchy. Dezinfekce zabije bakterie ve vodě, ale na stěnách a na dně zůstává sliz (biofilm) a nánosy, kde se ty potvory množí dál. Bez pořádného vyčištění se jich nezbavíte. 

Jak spolehlivě zjistit na čem jste?

Vaše smysly vás v tomto případě oklamou. Voda s dusičnany chutná stejně jako ta nejčistší horská bystřina. Jedinou cestou je laboratorní rozbor.

Doporučuji ho dělat aspoň jednou za dva roky, nebo vždycky, když se v okolí něco děje (velké deště, rychlé tání sněhu, stavba u sousedů). Rozbor je v podstatě „fotka v čase“ – dneska může být všechno v pořádku, ale po jednom pořádném lijáku se do studny spláchne nečistota z povrchu.

Co s tím? Profesionální sanace je základ

1. Najít zdroj. Je to netěsná žumpa? Špatné spáry mezi skružemi? Pole padesát metrů od studny? Netěsný septik, žumpa, intenzivní hnojení v okolí, stará skládka v okolí?
2. Důkladné mechanické vyčištění. Musíme odčerpat vodu, vybrat sediment ze dna a drátěným kartáčem nebo tlakovou vodou očistit stěny od biofilmu.
3. Oprava konstrukce. Utěsnit trhliny, opravit poklop, aby tam nic nepadalo. Spárování proti pronikání nečistot
4. Finální dezinfekce. Ta nakonec přijde také na řadu, ale až na konci. Dezinfekce celé studny a čerpacího systému.
5. Technologie. Pokud jsou ve vodě dusičnany trvale, nasazujeme iontovou výměnu (denitrataci) nebo reverzní osmózu pro odstranění dusičnanů, těžkých kovů, pesticidů atd. To jsou filtry, které tu chemii z vody skutečně vytáhnou. 

Zdraví je jen jedno. Máte pochybnosti o své studni? Neriskujte. Nechte si udělat rozbor, a pokud dopadne špatně, ozvěte se. Projdeme to spolu, najdeme příčinu a vaši studnu dáme zase do pořádku. Kontaktujte svého studnaře Jana Vetešníka.